Brandýs nad Orlicí
drive.google.com/drive/folders/1W-J2HAJrrSZxyt-OaI9nnAf8tdJYaIDs
Ve středu 21. května jsme se pod vedením Alana a Lenky Kusákových vypravili po stopách působení Jana Amose Komenského a Jednoty bratrské do Brandýsa nad Orlicí. Zúčastnilo se 18 členů našeho poděbradského turistického klubu a čtyři pražští hosté. Cestu na místo zkomplikovala železniční nehoda u Přelouče, kvůli které bylo třeba evakuovat několik rychlíků už v Řečanech nad Labem a cestující přesunout autobusy do Přelouče. Odtud jsme pak byli nuceni pokračovat do cíle osobním vlakem. Do Brandýsa jsme tak dorazili s dvouhodinovým zpožděním oproti původnímu programu. Musíme ocenit, že skupina nepropadla špatné náladě a prodlouženého času využila k popovídání a svačině. Vedoucí přitom pohotově přeorganizovali naplánovaný okruh kolem Brandýsa, tak aby bylo možné uskutečnit i procházku kolem Tiché Orlice (nejzdatnější se podívali ještě do romantického údolí Čertovy rokle) a zajít k památníku Jana Amose Komenského za městem se vzrostlým habrovým labyrintem, připomínajícím významné Komenského dílo Labyrint světa a ráj srdce. To bylo na začátku 20. let 17. století napsáno právě tady, v Brandýse, kam se Komenský spolu s Jednotou bratrskou uchýlil pod ochranu Karla staršího ze Žerotína, majitele panství. Dopolední program výletu jsme ukončili v jídelně brandýské mateřské a základní školy, která nabídla dobrý oběd a zázemí k odpočinku. Poté jsme se odebrali k místnímu evangelickému kostelu, v jehož zdi je za sklem uložena „prsť z Naardenu“, nizozemského městečka, kde byl Komenský po téměř půlstoletí vyhnanství (třicetiletá válka, vítězství habsburských katolíků) pohřben. Pak jsme pokračovali do budovy radnice a Památníku Jana Amose Komenského. Dostalo se nám podrobného vylíčení života a díla Komenského a prohlédli jsme si bohatě vypravenou výstavu. Závěr výletu nabídl výstup na hradní zříceninu, majetek někdejších brandýských pánů, prohlídku lidové architektury, nahlédnutí do zahrady nedalekého zámečku, postaveného v 18. století na místě bývalého domu Jednoty bratrské, a nakonec posezení v kavárně zdejších lázní (neurologická a ortopedická onemocnění) a v proslavené cukrárně Na výsluní. Celý den nás provázelo slunné počasí, teprve ve vlaku za Chocní, když jsme vjížděli do rovin Pardubicka, začala bouřka a na nebi se ukázala duha.