Přestože v noci a ráno pršelo a předpověď počasí nebyla optimistická, sešlo se 25.5.22 na nádraží 14 turistek / jedna jako host /. Vlak vyjel bez zpoždění, pouze byl poslední den výluky a do Ledečka nás dovezl autobus. Od nádraží jsme se vydaly po zelené značce do kopce. Začátek cesty byl trochu náročnější, protože bylo po dešti, cesta byla rozmočená a blátivá. Po necelé hodince jsme ji zvládly všechny bez úhony na zdraví!
Zbytek cesty už vedl podél řeky Sázavy, ale začalo pršet. Oblékly jsme pláštěnky, otevřely deštníky a místo kochání se přírodou a místními zahradami, jsme spěchaly do nejbližší restaurace. Dočasný úkryt jsme našly v restauraci Pod hradem. Protože byl čas oběda, využily jsme ji i k občerstvení. Syté a trochu oschlé jsme opět stoupaly do kopce na prohlídku hradu Šternberk. Ujala se nás šikovná paní pokladní, provedla nás hradem a zodpověděla mnoho otázek, které ji nezaskočily. Bylo vidět, že je to člověk na svém místě. Po prohlídce hradu byl ještě nějaký čas do odjezdu vlaku a některé z nás se vydaly k blízké hladomorně. Český Šternberk se s námi loučil sluníčkem, které jsme ráno postrádaly. I přes nepřízeň počasí se nám výlet vydařil a našlapaly jsme 9 km.
Do Poděbrad jsme se vrátily kolem 18. hod.
Zbytek cesty už vedl podél řeky Sázavy, ale začalo pršet. Oblékly jsme pláštěnky, otevřely deštníky a místo kochání se přírodou a místními zahradami, jsme spěchaly do nejbližší restaurace. Dočasný úkryt jsme našly v restauraci Pod hradem. Protože byl čas oběda, využily jsme ji i k občerstvení. Syté a trochu oschlé jsme opět stoupaly do kopce na prohlídku hradu Šternberk. Ujala se nás šikovná paní pokladní, provedla nás hradem a zodpověděla mnoho otázek, které ji nezaskočily. Bylo vidět, že je to člověk na svém místě. Po prohlídce hradu byl ještě nějaký čas do odjezdu vlaku a některé z nás se vydaly k blízké hladomorně. Český Šternberk se s námi loučil sluníčkem, které jsme ráno postrádaly. I přes nepřízeň počasí se nám výlet vydařil a našlapaly jsme 9 km.
Do Poděbrad jsme se vrátily kolem 18. hod.
