Kouřim – Masopust 2025
Muzeum lidových staveb a masopust
Na masopust do Kouřimského skanzenu jsme vyrazili v neděli 02. 3. 2025 vlakem. Počasí nám přálo, v krásném slunečném dni se nás sešlo 15 členů KČT odbor Poděbrady. Z Kolína jsme pokračovali dalším spojem až na místo.
V Kouřimi jsme si cestou od autobusu prohlédli některé hezké historické budovy a došli až ke skanzenu. Zde nás překvapilo naprosto narvané parkoviště a fronta k pokladně, kde všichni stáli takřka v pětistupu po dálce dobrých 300 metrů. Díky tomu jsme se k zakoupení vstupenek a k samotnému vstupu do skanzenu dostali až skoro v poledne. Prohlédli jsme si jednotlivé budovy i právě probíhající masopust, který sem po roce opět dorazil. Ožili zde typické masopustní masky, kterými byly kobyla, laufr, holka, turci, židi, slamák, bába s nůší a mnohé další. Masopustní průvod začínal opakovaně vždy v 11:00, 13:00 a 15:00
Průvod tradičních masek pocházel z Hlinecka, byl doprovázený hudbou a tancem v podání Národopisného souboru „Kohoutek Chrudim“. Dozvěděli jsme se zde o tradicích masopustu v roli hospodářů a hospodyní, velmi poutavě na toto téma vyprávěl etnograf Adam Votruba. Byla zde ukázka zabitého prasete, škvarků, koblihy a další tradiční občerstvení, kterou připravili učni SOU Čáslav a vyprávěli i o jednotlivých částech masa a jejich správném postupu zpracování. Zájemci si mohli vyslechnout postup přípravy prejtu, škvarků, jitrnic, ale i se mohli rovnou zapojit a výrobu si sami vyzkoušet. Mezi průvodem jsme si mohli pochutnat na zabijačkových dobrotách pocházejících z rukou řezníka Antonína Jiruše z Bečvár, ochutnat likéry, medoviny či pálenky . Měli jsme možnost si zde vyrobit laufrovský klobouk, vozembouchy a papírové masopustní růžičky. Ti odvážnější si mohli vyzkoušet miniškolu práskání bičem pod vedením Pavla Zelinky. Při prohlídce expozice lidového nábytku jsme byli seznámeni pravidly středověkého stolování, o kterém vyprávěl historik Vladimír Rišlink, stejně jako minulý trok a opět byla tato přednáška velice zajímavá.
Oběd nás čekal v budově původní historické hospody. Ta si připravila zabijačkový guláš, jitrnice, hrstkovou polévku, krupáky s brambory, jelítka, pečené brambory se sýrem, lívance, buchty, vdolky a mnoho dalších dobrot. Vzhledem ke krásnému počasí jsme se ve skanzenu zdrželi déle a zpáteční spoj nám tak vyšel bohužel trošku zdlouhavě. Pěšky jsme došli na autobusovou zastávku a museli jet jedinou linkou až do Mochova, kde jsme teprve mohli přestoupit na autobus zpět do Poděbrad. Díky tomu nám zpáteční cesty vyšla na skoro hodinu a třičtvrtě cesty autobusy, ale zážitek z výletu a z lidového skanzenu to vyrovnal. Ušli jsme celkově dle měření cca 6km.