20. 7. 2019 vyrazilo jen 5 členek na naučnou stezku Za pírkem Klecanského sokola. Začaly jsme v Klecanech u zámku, který má zajímavou historii a dnes patří soukromníkovi. Pak jsme obdivovaly sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava a pamětní kříž s ukřižovaným Kristem podle J. V. Myslbeka, kde je v podstavci zabudován reliéf Václava Beneše Třebízského, kaplana a spisovatele, který zde působil od r. 1876 až do konce svého života. Navštívily jsme i faru, kde jsme mohly oknem nahlédnout do jeho pokojů s původním inventářem a předměty, které V. B. Třebízský používal. Před farou je tepaný panel, na kterém jsou reliéfně vyznačena místa, kde působil /viz foto/. Blízko byla i škola, kde působil Josef Kožíšek, autor slabikáře Poupata. Po císařsko-královských schodech pod kostelem jsme došly na náměstí, kde je pomník padlým a památeční lípa, vysazená na počest narození Stanislava, patnáctimiliontého občana ČSSR (1977). Podle rybníčků a dětského hřiště jsme došly na hřbitov, kde je pochován dětský herec Tomáš Holý a řada dalších významných občanů. Prošly jsme ulicemi Klecan až na Černou /Masarykovu/ skálu, kam Masaryk při návštěvě Klecan vyjel. Na řadu přišla vyhlídka, odkud byl krásný pohled na Vltavu, Roztoky, Levý Hradec a Prahu a na jejímž vrcholu je vysvěcený kříž. A to už jsme sešly k Vltavě, kde jsme se zastavily u nejstaršího jezu a znovu jsme stoupaly cestou Čertovkou, která nás v tom vedru odrovnala, na Hradiště, kde bylo objeveno mnoho hrobů a zbytky starých valů. Tady někdo poničil značení, a tak jsme se ocitly opět v Klecanech a obdivovaly kapličku - Boží muka. Rozhodly jsme se tedy vynechat část Klecanského háje a vrátit se k Vltavě. Na této cestě jsme učinily ještě zastávku na paloučku Benešovka, kam V. B. Třebízský chodíval, protože toto místo údajně vyzařuje pozitivní energii. Přívozem, kde jsme se posilnily a sledovaly boj labutí o jídlo, jsme se dostaly do Roztok a odtud už vlakem domů. Ušly jsme asi 10 km, a to v pěkném vedru. Zajímavostí na NS je ještě mnoho, snad někdy příště.
