12.7.2023 se uskutečnila výprava Po mořském dně na hrad Rabštejn. Sešly jsme se pouze 4, protože současná tropická vedra mnoho ostatních odradila. Počasí ale vyšlo, nepršelo, nebyly bouřky a teplota 26° C se při zatažené obloze, mírném větříku a cestě, která většinou vedla lesem, dala snést. Přesto, že se 4x přesedalo a byla zpoždění, dorazily jsme na start Sobětuchy na čas. Cesta po červené značce vedla chvíli vesnicí, chvíli přes pole a pak lesem až k první zastávce, kterou byl pískovcový lom, kde se nacházely zkameněliny původního moře. Dále se změnila značka červená za zelenou, po které jsme přes brod došly – či spíše vyšplhaly na hrad Rabštejn. Tuto zříceninu dávají dohromady 3 kamarádi, kteří ji od lesů odkoupili. Zde jsme se naobědvaly v přístřešku, který byl zároveň i noclehárnou. Blízko bylo perfektní ohniště se vším všudy, ale protože byl kvůli vedrům vydán zákaz rozdělávání ohňů, špekáčky se neopékaly. Hrad jsme celý prozkoumaly a vydaly se na autobus sice trochu s kufrem, ale na zastávku jsme došly. Zde bylo zjištěno, že část autobusů nám ujela a na další bychom musely dlouho čekat. Po dohadování a vyptávání, kde je Chrudim, kam jsme měly namířeno, jsme zjistily, že musíme dojít po silnici na další zastávku, odkud nám jel autobus dřív. Daly jsme na radu místní obyvatelky a vzaly to zkratkou přes louky. Ano, autobus jsme stihly, ale v Chrudimi jsme zjistily, že vlak, kterým jsme chtěly jet dál, má 40 minut zpoždění a tak jsme musely zase vzít zavděk autobusem. V Pardubicích jsme chytly 20 minut zpožděný vlak do Kolína a v Kolíně nám podrželi vlak do Poděbrad. Když už jsme si oddechly, že budeme doma, vlak ve Velkém Oseku dlouho stál a v Libici skončil, protože údajně mělo v motoru něco hořet. A tak jsme čekaly na další vlak a dojely domů v 17.00 hodin. Ušly jsme 11 km a Zdena byla vyřízená. Během cesty jsme několikrát viděly obrovský černý kouř, Miládka říkala, že to někde hoří. Doma jsme se dozvěděly, že to hořela Synthesia.
