V sobotu dne 27. dubna 2024 se sešlo na nádraží 12 členek a 1 host. Dojely jsme do Černína a odtud Svatojakubskou cestou k rybníku Vidlák, který je významnou evropskou lokalitou. U rybníka jsme posvačily a pokračovaly do Hetlíkova, kde jsme u myslivny odbočily podél lesa po modré značce a tu jsme opustily a pokračovaly k rekreačnímu areálu Zbraslavice. Tento areál je rozložitý, má vlastní pláž a dvorec, plný černých koziček. Zdejší krajina je krajinou rybníků. Spálený, Nový, Široký, Kulhánek, Hluboký, Olšový, Jívový, Dalmacínek a když se podíváte na mapu, najdete jich ještě víc. Kolem Starého rybníku jsme došly k hotelu Svatý Hubert, kde jsme poobědvaly. Hotel je ve Zbraslavicích to nejhezčí, co se zde dá vidět. Také zde bylo plno. Zde Zdena objevila prospekt, podle kterého je ve Zbraslavicích nádherný zámek. A tak jsme se k němu vydaly, ale nikde žádný zámek nebyl, nikdo o něm nevěděl. Prošly jsme jen podle pivovaru a potom areál staré tvrze, která je v rekonstrukci. Bylo to sice zajímavé a pěkné, park se spoustou soch, ale zámek nikde. Nahlédly jsme do zdejšího kostela a chtěly zajít někam do cukrárny, ale vše bylo zavřeno. A tak jsme skončily zase u Huberta, kde jsme se rozšouply, daly si Hubertův pohár, někdo i kávu. Tentokrát jsme zde byly samy a měly jsme pro sebe celou terasu a veškerý personál. Zdena zde zjistila, že prospekt byl prospektem Žďáru nad Sázavou a proto jsme ve Zbraslavicích zámek nenašly. Díky nádhernému počasí a bezvadnému kolektivu se všechno ustálo. Zajímavostí bylo také to, že jsme šly po všech značkách, červená, modrá, zelená, žlutá a navíc i neznačenými cestami. Odjížděly jsme v 16.00 hodin a byly jsme doma v 18.00 hodin. Udivovalo nás, jak velké množství lidí cestuje. Ušly jsme místo 7 km neuvěřitelných 11 km. A já vzkazuji všem účastnicím: Děkuji, bylo mi s vámi dobře. Zdena
